BIKTARVY 30MG/120MG/15MG Potahovaná tableta

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci; antivirotika k léčbě infekce HIV, kombinace.‍‍‍‍‍‍​​​‍​​​​​​ ATC kód: J05AR20 Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky Biktegravir je inhibitor integrázy (integrase strand transfer inhibitor, INSTI), který se váže na aktivní stranu integrázy a blokuje přenos řetězce v integraci retrovirové deoxyribonukleové kyseliny (DNA), který je nezbytný pro cyklus replikace HIV. Biktegravir působí proti viru HIV-1 a HIV-2. Emtricitabin je nukleosidový inhibitor reverzní transkriptázy (NRTI) a analog 2’-deoxycytidinu. Emtricitabin je fosforylován buněčnými enzymy na emtricitabin-trifosfát. Emtricitabin-trifosfát inhibuje replikaci HIV prostřednictvím inkorporace do virové DNA pomocí reverzní transkriptázy (RT) HIV, což vede k ukončení řetězce DNA. Emtricitabin působí proti viru HIV-1, HIV-2 a HBV. Tenofovir-alafenamid je nukleotidový inhibitor reverzní transkriptázy (NtRTI) a fosfonamidátové proléčivo tenofoviru (analog 2’-deoxyadenosin-monofosfátu). Tenofovir-alafenamid proniká do buněk a v důsledku zvýšené plazmatické stability a intracelulární aktivace přes hydrolýzu katepsinem A je tenofovir-alafenamid účinnější než tenofovir-disoproxil při pronikání tenofoviru v mononukleárních buňkách periferní krve (PBMC) (zahrnujících lymfocyty a další cílové buňky HIV) a makrofázích. Intracelulární tenofovir je následně fosforylován na farmakologicky aktivní metabolit tenofovir-difosfát. Tenofovir-difosfát inhibuje replikaci HIV inkorporací do virové DNA působením HIV RT, což vede k ukončení řetězce DNA. Tenofovir působí proti viru HIV-1, HIV-2 a HBV. Antivirová aktivita in vitro Antivirová aktivita biktegraviru vůči laboratorním a klinickým izolátům HIV-1 byla hodnocena na lymfoblastoidních buněčných liniích, PBMC, primárních monocytech/makrofágových buňkách a na CD4+ T-lymfocytech. Hodnoty koncentrace vyvolávající 50% účinek (EC 50 ) pro biktegravir byly v rozmezí <0,05 až 6,6 nM. EC 95 biktegraviru upravené podle proteinu bylo 361 nM (0,162 µg /ml) pro virus HIV-1 divokého typu. Biktegravir vykazoval v buněčné kultuře antivirovou aktivitu vůči skupině HIV-1 (M, N, O), včetně podtypů A, B, C, D, E, F a G (hodnoty EC 50 byly v rozmezí <0,05 až 1,71 nM) a aktivitu vůči HIV-2 (EC 50 = 1,1 nM). Antivirová aktivita emtricitabinu vůči laboratorním a klinickým izolátům HIV-1 byla hodnocena na lymfoblastoidních buněčných liniích, buněčných liniích MAGI CCR5 a na PBMC. Hodnoty EC 50 pro emtricitabin byly v rozmezí 0,0013 až 0,64 µM. Emtricitabin vykazoval v buněčné kultuře antivirovou aktivitu vůči kmenům HIV-1 A, B, C, D, E, F a G (hodnoty EC 50 byly v rozmezí 0,007 až 0,075 µM) a vykazoval aktivitu vůči HIV-2 (hodnoty EC 50 byly v rozmezí 0,007 až 1,5 µM). Antivirová aktivita tenofovir-alafenamidu vůči laboratorním a klinickým izolátům HIV-1 podtypu B byla hodnocena na lymfoblastoidních buněčných liniích, PBMC, primárních monocytech/makrofágových buňkách a na CD4+ T-lymfocytech. Hodnoty EC 50 pro tenofovir-alafenamid byly v rozmezí 2,0 až 14,7 nM. Tenofovir-alafenamid vykazoval v buněčné kultuře antivirovou aktivitu vůči všem kmenům skupiny HIV-1 (M, N a O), včetně podtypů A, B, C, D, E, F a G (hodnoty EC 50 byly v rozmezí 0,10 až 12,0 nM) a aktivitu vůči HIV-2 (hodnoty EC 50 byly v rozmezí 0,91 až 2,63 nM). Rezistence In vitro V buněčné kultuře byly vybrány izoláty HIV-1 se sníženou citlivostí na biktegravir. V jednom výběru se objevily substituce aminokyselin M50I a R263K a fenotypová citlivost na biktegravir se snížila 1,3-, 2,2- a 2,9krát pro M50I, R263K a M50I + R263K. Ve druhém výběru se objevily substituce aminokyselin T66I a S153F a fenotypová citlivost na biktegravir byla posunuta 0,4-, 1,9- a 0,5krát pro T66I, S153F a T66I + S153F. V buněčné kultuře byly vybrány izoláty HIV-1, které měly sníženou citlivost na emtricitabin a mutaci M184V/I v HIV-1 RT. V buněčné kultuře byly vybrány izoláty HIV-1, které měly sníženou citlivost na tenofovir-alafenamid a mutaci K65R v HIV-1 RT; kromě toho byla přechodně pozorována mutace K70E v HIV-1 RT. Izoláty HIV-1 s mutací K65R mají citlivost na abakavir, emtricitabin, tenofovir a lamivudin sníženou na nízkou úroveň. V selekčních studiích lékové rezistence in vitro s tenofovir-alafenamidem se prokázal rozvoj vysoké úrovně rezistence po rozšíření kultury. In vivo U dosud neléčených pacientů (studie GS-US-380-1489 a GS-US-380-1490) neměl při finální populační analýze rezistence až do týdne 144 dvojitě zaslepené fáze nebo po 96 týdnů otevřené pokračovací fáze žádný pacient užívající přípravek Biktarvy, s HIV-1 RNA ≥ 200 kopií/ml v době potvrzeného virologického selhání nebo při předčasném ukončení léčby hodnoceným přípravkem, HIV-1 s genotypovou nebo fenotypovou rezistenci na biktegravir, emtricitabin nebo tenofovir-alafenamid vzniklou v průběhu léčby (n = 11 s daty). V době vstupu do studie měl jeden dosud neléčený pacient preexistující mutace související s rezistencí vůči INSTI Q148H + G140S a měl také HIV-1 RNA < 50 kopií/ml v týdnu 4 až týdnu 144. Navíc mělo 6 pacientů preexistující mutaci T97A související s rezistencí vůči INSTI; všichni měli HIV-1 RNA < 50 kopií/ml v týdnu 144 nebo při poslední návštěvě. U virologicky suprimovaných pacientů (studie GS-US-380-1844 a GS-US-380-1878) neměl při finální populační analýze rezistence žádný pacient užívající přípravek Biktarvy, s HIV-1 RNA ≥ 200 kopií/ml v době potvrzeného virologického selhání, v týdnu 48 nebo při předčasném ukončení léčby hodnoceným přípravkem, HIV-1 s genotypovou nebo fenotypovou rezistencí na biktegravir, emtricitabin nebo tenofovir-alafenamid vzniklou v průběhu léčby (n = 2). Zkřížená rezistence Citlivost biktegraviru byla testována na 64 klinických izolátech rezistentních na INSTI (20 s jednou substitucí a 44 se 2 nebo více substitucemi). Z nich všechny izoláty jednotlivých nebo dvojitých mutantů postrádající Q148H/K/R a 10 z 24 izolátů s Q148H/K/R s dalšími substitucemi souvisejícími s rezistencí vůči INSTI měly ≤ 2,5krát sníženou citlivost na biktegravir; > 2,5krát snížená citlivost na biktegravir byla zjištěna u 14 z 24 izolátů, které obsahovaly substituce G140A/C/S a Q148H/R/K v integráze. Z těchto 14 izolátů mělo 9 další mutace na L74M, T97A nebo E138A/K. V separátní studii měly „site-directed“ mutanty s G118R a T97A + G118R 3,4- a 2,8krát sníženou citlivost na biktegravir. Významnost těchto dat o zkřížené rezistenci in vitro je nutno potvrdit v klinické praxi. Biktegravir prokázal ekvivalentní antivirovou aktivitu proti 5 klonům mutantů HIV-1 rezistentních vůči nenukleosidovému inhibitoru reverzní transkriptázy (NNRTI), 3 vůči NRTI a 4 vůči inhibitoru proteázy (PI) v porovnání s kmenem divokého typu. Viry rezistentní na emtricitabin se substitucí M184V/I byly zkříženě rezistentní na lamivudin, ale uchovaly si citlivost na didanosin, stavudin, tenofovir a zidovudin. Mutace K65R a K70E vedou ke snížené citlivosti na abakavir, didanosin, lamivudin, emtricitabin a tenofovir, ale ponechávají citlivost na zidovudin. Virus HIV-1 multirezistentní na nukleosidy s mutací T69S zahrnující dvojitou inzerci nebo s komplexem mutací Q151M zahrnující mutaci K65R vykazoval sníženou citlivost na tenofovir-alafenamid. Klinické údaje Účinnost a bezpečnost přípravku Biktarvy u dosud neléčených dospělých infikovaných HIV-1 vycházejí z údajů za 48 a 144 týdnů ze dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených, aktivně kontrolovaných studií, GS-US-380-1489 (n = 629) a GS-US-380-1490 (n = 645). Dále jsou k dispozici další údaje o účinnosti a bezpečnosti u dospělých, kteří dostávali v otevřené fázi přípravek Biktarvy po dalších 96 týdnů po týdnu 144 v nepovinné pokračovací fázi těchto studií (n = 1025). Účinnost a bezpečnost přípravku Biktarvy u virologicky suprimovaných dospělých infikovaných HIV-1 vycházejí z údajů za 48 týdnů z randomizované, dvojitě zaslepené, aktivně kontrolované studie GS-US-380-1844 (n = 563); a randomizované, otevřené, aktivně kontrolované studie GS-US-380-1878 (n = 577). Dosud neléčení pacienti infikovaní HIV-1 Ve studii GS-US-380-1489 byli pacienti randomizovaní v poměru 1:1 pro léčbu buď biktegravirem/emtricitabinem/tenofovir-alafenamidem (B/F/TAF) (n = 314), nebo abakavirem/dolutegravirem/lamivudinem (600/50/300 mg) (n = 315) jednou denně. Ve studii GS-US-380-1490 byli pacienti randomizovaní v poměru 1:1 pro léčbu buď B/F/TAF (n = 320), nebo dolutegravirem + emtricitabinem/tenofovir-alafenamidem (50 + 200/25 mg) (n = 325) jednou denně. Ve studiích GS-US-380-1489 a GS-US-380-1490 byl průměrný věk 35 let (rozmezí 18–77), 89 % byli muži, 58 % byli běloši, 33 % byli černoši a 3 % byli Asiaté. Dvacet čtyři procent (24 %) pacientů se identifikovalo jako Hispánci/Latinoameričané. Prevalence různých subtypů byla srovnatelná ve všech třech léčebných skupinách, přičemž v obou skupinách převládal subtyp B; 11 % bylo jiného typu než B. Průměrná výchozí plazmatická hladina HIV-1 RNA byla 4,4 log 10 kopií/ml (rozmezí 1,3–6,6). Průměrný výchozí počet CD4+ buněk byl 460 buněk/mm 3 (rozmezí 0–1636) a 11 % pacientů mělo počet CD4+ buněk nižší než 200 buněk/mm 3 . Osmnáct procent pacientů mělo výchozí virovou nálož vyšší než 100 000 kopií/ml. V obou studiích byli pacienti stratifikováni podle výchozí hodnoty HIV-1 RNA (méně než nebo rovno 100 000 kopií/ml, více než 100 000 kopií/ml až méně než nebo rovno 400 000 kopií/ml nebo více než 400 000 kopií/ml), podle počtu buněk CD4+ (méně než 50 buněk/μl, 50-199 buněk/μl nebo více než nebo rovno 200 buněk/μl) a podle regionu (USA nebo mimo USA). Výsledky léčby ve studiích GS-US-380-1489 a GS-US-380-1490 do týdnů 48 a 144 jsou uvedeny v tabulce 3. Tabulka 3: Sdružené virologické výsledky studií GS-US-380-1489 a GS-US-380-1490 v týdnech 48 a a 144 b Týden 48 Týden 144 B/F/TAF (n = 634) c ABC/DTG/ 3TC(n = 315) d DTG +F/TAF (n = 325) e B/F/TAF (n = 634) c ABC/DTG/ 3TC(n = 315) d DTG +F/TAF (n = 325) e HIV-1 RNA< 50 kopií/ml 91 % 93 % 93 % 82 % 84 % 84 % Rozdíl mezi léčbami (95 % CI) B/F/TAFvs. srovnávací lék – -2,1 %(-5,9 % až1,6 %) -1,9 %(-5,6 % až1,8 %) - -2,7 %(-7,8 % až2,4 %) -1,9 %(-7,0 % až3,1 %) HIV-1 RNA≥ 50 kopií/ml f 3 % 3 % 1 % 3 % 3 % 3 % Žádná virologická data v týdnu 48 nebo 144 6 % 4 % 6 % 16 % 13 % 13 % Studijní léčba přerušena kvůlinežádoucím účinkům nebo úmrtí g < 1 % 1 % 1 % 2 % 2 % 3 % Studijní léčba přerušena z jiných důvodů a poslední dostupný údajo koncentraci HIV-1 RNA < 50 kopií/ml h 4 % 3 % 4 % 13 % 11 % 9 % Údaje z tohoto období chybí, ale jedinec nadále na studijníléčbě 2 % < 1 % 1 % 1 % <1 % 1 % Podíl (%) pacientů s HIV-1 RNA< 50 kopií/ml podle podskupiny Podle výchozí virové nálože≤ 100 000 kopií/ml> 100 000 kopií/ml 92 %87 % 94 %90 % 93 %94 % 82 %79 % 86 %74 % 84 %83 % Podle výchozího počtu buněk CD4+< 200 buněk/mm 3 ≥ 200 buněk/mm 3 90 %91 % 81 %94 % 100 %92 % 80 %82 % 69 %86 % 91 %83 % Týden 48 Týden 144 B/F/TAF (n = 634) c ABC/DTG/ 3TC(n = 315) d DTG +F/TAF (n = 325) e B/F/TAF (n = 634) c ABC/DTG/ 3TC(n = 315) d DTG +F/TAF (n = 325) e HIV-1 RNA< 20 kopií/ml 85 % 87 % 87 % 78 % 82 % 79 % ABC = abakavir DTG = dolutegravir 3TC = lamivudin F/TAF = emtricitabin/tenofovir-alafenamid Časový interval týdne 48 byl ode dne 295 do dne 378 (včetně). Časový interval týdne 144 byl ode dne 967 do dne 1050 (včetně). Sdruženo ze studie GS-US-380-1489 (n = 314) a studie GS-US-380-1490 (n = 320). Studie GS-US-380-1489 Studie GS-US-380-1490 Zahrnuje pacienty, kteří měli ≥ 50 kopií/ml v týdnu 48 nebo 144; pacienty, kteří předčasně přerušili léčbu kvůli nedostatečné účinnosti či ztrátě účinnosti (n = 0); pacienty, kteří přerušili léčbu z jiných důvodů než kvůli nežádoucím účinkům, úmrtí nebo nedostatečné účinnosti či ztrátě účinnosti (B/F/TAF n = 12 a 15; ABC/DTG/3TC n = 2 a 7; DTG + F/TAF n = 3 a 6, v týdnech 48 a 144) a v době přerušení vykazovali virovou nálož ≥ 50 kopií/ml. Zahrnuje pacienty, kteří přerušili léčbu kvůli nežádoucím účinkům či úmrtí ve kterémkoli okamžiku ode dne 1 přes celé období, pokud důsledkem byly chybějící virologické údaje o léčbě v průběhu určeného období. Zahrnuje pacienty, kteří přerušili léčbu z jiných důvodů než kvůli nežádoucím účinkům, úmrtí nebo nedostatečné účinnosti či ztrátě účinnosti, například z důvodu odvolání souhlasu, při ztrátě možnosti sledování atd. B/F/TAF nebyl horší v dosažení HIV-1 RNA < 50 kopií/ml v týdnu 48 i 144 v porovnání s kombinacemi abakavir/dolutegravir/lamivudin a dolutegravir + emtricitabin/tenofovir-alafenamid. Výsledky léčby byly u léčebných skupin podobné ve všech podskupinách podle věku, pohlaví, rasy, výchozí virové nálože, výchozího počtu buněk CD4+ a regionu. Ve studiích GS-US-380-1489 a GS-US-380-1490, bylo v týdnu 144 průměrné zvýšení počtu CD4+ buněk od výchozího stavu rovno 288, 317 a 289 buněk/mm 3 ve sdružených skupinách užívajících B/F/TAF, abakavir/dolutegravir/lamivudin a dolutegravir + emtricitabin/tenofovir-alafenamid, v tomto pořadí. V nepovinné 96 týdnů trvající otevřené pokračovací fázi studií GS-US-380-1489 a GS-US-380-1490 byla dosažena a zachována vysoká míra virologické suprese. Pacienti infikovaní HIV-1 s virologickou supresí Ve studii GS-US-380-1844 byla hodnocena účinnost a bezpečnost přechodu z režimu dolutegravir + abakavir/lamivudin nebo abakavir/dolutegravir/lamivudin na B/F/TAF v randomizované, dvojitě zaslepené studii u virologicky suprimovaných (HIV-1 RNA < 50 kopií/ml) dospělých infikovaných HIV-1 (n = 563). Pacienti museli být před vstupem do studie stabilně suprimovaní (HIV-1 RNA < 50 kopií/ml) na svém výchozím režimu po dobu minimálně 3 měsíců. Pacienti byli na počátku studie randomizováni v poměru 1:1 buď k přechodu na B/F/TAF (n = 282), nebo k setrvání na výchozím antiretrovirovém režimu (n = 281). Průměrný věk pacientů byl 45 let (rozmezí 20–71), 89 % byli muži, 73 % byli běloši a 22 % byli černoši. Sedmnáct procent (17 %) pacientů se identifikovalo jako Hispánci/Latinoameričané. Prevalence různých subtypů HIV-1 byla mezi léčebnými skupinami srovnatelná, přičemž v obou skupinách převládal subtyp B; 5 % bylo jiného typu než B. Průměrný výchozí počet CD4+ buněk byl 723 buněk/mm 3 (rozmezí 124–2444). Ve studii GS-US-380-1878 byla hodnocena účinnost a bezpečnost přechodu buď z abakaviru/lamivudinu, nebo emtricitabinu/tenofovir-disoproxil-fumarátu (200/300 mg) plus atazanaviru nebo darunaviru (posíleného buď kobicistatem, nebo ritonavirem) na B/F/TAF v randomizované, otevřené studii u virologicky suprimovaných dospělých infikovaných HIV-1 (n = 577). Pacienti museli být stabilně suprimovaní na svém výchozím režimu po dobu minimálně 6 měsíců a nesměli být dříve léčeni žádným INSTI. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 buď k přechodu na B/F/TAF (n = 290), nebo k setrvání na výchozím antiretrovirovém režimu (n = 287). Průměrný věk pacientů byl 46 let (rozmezí 20–79), 83 % byli muži, 66 % byli běloši a 26 % byli černoši. Devatenáct procent (19 %) pacientů se identifikovalo jako Hispánci/Latinoameričané. Průměrný výchozí počet CD4+ buněk byl 663 buněk/mm 3 (rozmezí 62–2582). Prevalence různých subtypů byla srovnatelná ve všech léčebných skupinách, přičemž v obou skupinách převládal subtyp B; 11 % bylo jiného typu než B. Pacienti byli stratifikovaní podle předchozího režimu léčby. Při screeningu dostávalo 15 % pacientů abakavir/lamivudin plus atazanavir nebo darunavir (posílený buď kobicistatem, nebo ritonavirem) a 85 % pacientů dostávalo emtricitabin/tenofovir-disoproxil-fumarát plus atazanavir nebo darunavir (posílený buď kobicistatem, nebo ritonavirem). Výsledky léčby ve studiích GS-US-380-1844 a GS-US-380-1878 do týdne 48 jsou uvedeny v tabulce 4. Tabulka 4: Virologické výsledky studií GS-US-380-1844 a GS-US-380-1878 v týdnu 48 a Studie GS-US-380-1844 Studie GS-US-380-1878 B/F/TAF (n = 282) ABC/DTG/3TC (n = 281) B/F/TAF (n = 290) Výchozí režim na bázi ATV neboDRV (n = 287) HIV-1 RNA < 50 kopií/ml 94 % 95 % 92 % 89 % Rozdíl mezi léčbami (95 % CI) -1,4 % (-5,5 % až 2,6 %) 3,2 % (-1,6 % až 8,2 %) HIV-1 RNA ≥ 50 kopií/ml b 1 % <1 % 2 % 2 % Rozdíl mezi léčbami (95 % CI) 0,7 % (-1,0 % až 2,8 %) 0,0 % (-2,5 % až 2,5 %) Žádná virologická data v týdnu 48 5 % 5 % 6 % 9 % Studijní léčba přerušena kvůli nežádoucím účinkům nebo úmrtí a poslední dostupný údajo koncentraci HIV-1 RNA< 50 kopií/ml 2 % 1 % 1 % 1 % Studijní léčba přerušena z jiných důvodů a poslední dostupný údaj o koncentraci HIV-1 RNA< 50 kopií/ml c 2 % 3 % 3 % 7 % Údaje z tohoto období chybí, ale jedinec nadále na studijní léčbě 2 % 1 % 2 % 2 % ABC = abakavir ATV = atazanavir DRV = darunavir DTG = dolutegravir 3TC = lamivudin Časový interval týdne 48 byl ode dne 295 do dne 378 (včetně). Zahrnuje pacienty, kteří měli ≥ 50 kopií/ml v týdnu 48; pacienty, kteří předčasně přerušili léčbu kvůli nedostatečné účinnosti či ztrátě účinnosti, pacienty, kteří přerušili léčbu z jiných důvodů než kvůli nedostatečné účinnosti či ztrátě účinnosti a v době přerušení vykazovali virovou nálož ≥ 50 kopií/ml. Zahrnuje pacienty, kteří přerušili léčbu z jiných důvodů než kvůli nežádoucím účinkům, úmrtí nebo nedostatečné účinnosti či ztrátě účinnosti, například z důvodu odvolání souhlasu, při ztrátě možnosti sledování atd. V obou studiích nebyl B/F/TAF horší než kontrolní režim. Výsledky léčby mezi léčebnými skupinami byly podobné napříč podskupinami podle věku, pohlaví, rasy a regionu. V GS-US-380-1844 byla v týdnu 48 průměrná změna počtu buněk CD4+ v porovnání s výchozí hodnotou -31 buněk/mm 3 u pacientů, kteří přešli na léčbu B/F/TAF, a 4 buňky/mm 3 u pacientů, kteří byli nadále léčeni abakavirem/dolutegravirem/lamivudinem. V GS-US-380-1878 byla v týdnu 48 průměrná změna počtu buněk CD4+ v porovnání s výchozí hodnotou 25 buněk/mm 3 u pacientů, kteří přešli na léčbu B/F/TAF a 0 buněk/mm 3 u pacientů, kteří zůstali na svém výchozím režimu. Pacienti současně infikovaní HIV a HBV Počet pacientů současně infikovaných HIV a HBV léčených B/F/TAF je omezený. Ve studii GS-US-380-1490 bylo 8 pacientů současně infikovaných HIV/HBV ve výchozím stavu randomizováno do skupiny užívající B/F/TAF. V týdnu 48 bylo 7 pacientů suprimovaných s ohledem na HBV (HBV DNA < 29 IU/ml) a mělo HIV-1 RNA < 50 kopií/ml v týdnu 48. U jednoho pacienta v týdnu 48 chyběly údaje o HBV DNA. V týdnu 144 bylo 5 pacientů suprimovaných s ohledem na HBV a měli HIV-1 RNA < 50 kopií/ml. U tří pacientů v týdnu 144 chyběly údaje o HBV DNA (1 byl ztracen pro další sledování od týdne 48, 1 byl ztracen pro další sledování od týdne 72 a 1 byl ztracen pro další sledování od týdne 120). Ve studii GS-US-380-1878, v týdnu 48, si 100 % (8/8) pacientů současně infikovaných HIV/HBV ve výchozím stavu ve větvi užívající B/F/TAF udrželo HBV DNA < 29 IU/ml (chybějící údaje = vyloučen z analýzy) a HIV RNA < 50 kopií/ml. Těhotenství V otevřené klinické studii GS-US-380-5310 byly u virologicky suprimovaných dospělých těhotných žen infikovaných HIV-1 hodnoceny farmakokinetika, účinnost a bezpečnost kombinace B/F/TAF podávané jednou denně od druhého nebo třetího trimestru až do poporodního období (n = 33). U všech 32 dospělých účastnic, které studii dokončily, byla zachována virová suprese během těhotenství, porodu a 18 týdnů po porodu. Medián (Q1, Q3) počtu buněk CD4+ byl ve výchozím stavu 558 (409, 720) buněk/μl a medián (Q1, Q3) změny počtu buněk CD4+ od výchozího stavu do 12. týdne po porodu byl 159 (27, 296) buněk/μl. Všech 29 zúčastněných novorozenců mělo negativní/nedetekovatelné výsledky HIV-1 PCR při porodu a/nebo ve věku 4 až 8 týdnů. Pediatrická populace Ve studii GS-US-380-1474 byly hodnoceny farmakokinetika, bezpečnost a účinnost B/F/TAF u virologicky suprimovaných dětí a dospívajících s infekcí HIV ve věku od 12 do < 18 let (≥ 35 kg) (n = 50), ve věku od 6 do < 12 let (≥ 25 kg) (n = 50) a ve věku ≥ 2 let (≥ 14 do < 25 kg) (n = 22). Kohorta 1: Virologicky suprimovaní dospívající (n = 50; 12 až < 18 let; ≥ 35 kg) Průměrný věk pacientů v kohortě 1 byl 14 let (rozmezí: 12 až 17) a průměrná výchozí tělesná hmotnost 51,7 kg (rozmezí: 35 až 123), 64 % byly dívky, 27 % byli Asijci a 65 % černoši. Ve výchozím stavu byl medián počtu CD4+ buněk 750 buněk/mm 3 (rozmezí: 337 až 1207) a medián CD4+% dosahoval 33 % (rozmezí: 19 % až 45 %). Po převedení na B/F/TAF zůstalo ve 48. týdnu 98 % (49/50) pacientů v kohortě 1 suprimovaných (HIV-1 RNA < 50 kopií/ml). Ve 48. týdnu byla průměrná změna oproti výchozímu počtu CD4+ buněk -22 buněk/mm 3 . Dva z 50 subjektů splnily kritéria pro zařazení do populace pro analýzu rezistence do 48. týdne. Do 48. týdne nebyla zjištěna žádná nastupující rezistence vůči B/F/TAF. Kohorta 2: Virologicky suprimované děti (n = 50; 6 až < 12 let; ≥ 25 kg) Průměrný věk pacientů v kohortě 2 byl 10 let (rozmezí: 6 až 11) a průměrná výchozí tělesná hmotnost 31,9 kg (rozmezí: 25 až 69), 54 % byly dívky, 22 % byli Asijci a 72 % černoši. Ve výchozím stavu byl medián počtu CD4+ buněk 898 buněk/mm 3 (rozmezí: 390 až 1991) a medián hodnoty CD4+% dosahoval 37 % (rozmezí: 19 % až 53 %). Po převedení na B/F/TAF zůstalo ve 48. týdnu 98 % (49/50) pacientů v kohortě 2 suprimovaných (HIV-1 RNA < 50 kopií/ml). Ve 48. týdnu byla průměrná změna oproti výchozímu počtu CD4+ buněk -40 buněk/mm 3 . Žádný pacient nebyl způsobilý pro analýzu rezistence do 48. týdne. Kohorta 3: Virologicky suprimované děti (n = 22; ≥ 2 roky; ≥ 14 kg až < 25 kg) Průměrný věk pacientů v kohortě 3 byl 5 let (rozmezí: 3 až 9) a průměrná výchozí tělesná hmotnost 18,8 kg (rozmezí: 14 až 24), 50 % byly dívky, 23 % byli Asijci a 73 % černoši. Ve výchozím stavu byl medián počtu CD4+ buněk 962 buněk/mm 3 (rozmezí: 365 až 1986) a medián CD4+% dosahoval 32 % (rozmezí: 24 % až 46 %). Po převedení na B/F/TAF zůstalo ve 24. týdnu 91 % (20/22) pacientů v kohortě 3 suprimovaných (HIV-1 RNA < 50 kopií/ml). Ve 24. týdnu byla průměrná změna vůči výchozímu počtu CD4+ buněk - 126 buněk/mm 3 a průměrná změna CD4+ % oproti výchozímu stavu do 24. týdne byla 0,2 % (rozmezí: -7,7 % až 7,5 %). Žádný pacient nebyl způsobilý pro analýzu rezistence do 24. týdne. Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem Biktarvy u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v léčbě infekce lidským HIV-1 (informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2 ).