Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Nejsou lékařskou radou. Vždy konzultujte s kvalifikovaným lékařem.
Rx
ADEMPAS 0,15MG/ML Granule pro perorální suspenzi
0,5 mg, Tabletki powlekane
INN: Riociguatum
Aktualizováno: 2026-04-13
Dostupné v:
🇨🇿🇩🇪🇬🇧🇪🇸🇵🇱🇸🇰🇹🇷
Forma
Tabletki powlekane
Dávkování
0,5 mg
Způsob podání
doustnie
Skladování
—
O přípravku
User Reviews
Reviews reflect personal experiences and are not medical advice. Always consult your doctor.
Výrobce
Bayer AG (Niemcy)
Složení
Riociguatum 0,5 mg
ATC kód
C02KX05
Zdroj
URPL
Farmakoterapeutická skupina: Antihypertenziva (antihypertenziva k léčbě plicní arteriální hypertenze).
ATC kód: C02KX05
Mechanismus účinku
Riocigvát je stimulátor rozpustné guanylátcyklázy (sGC), což je enzym kardiopulmonálního systému a receptor pro oxid dusnatý (NO). Když se oxid dusnatý naváže na sGC, enzym katalyzuje syntézu signální molekuly cyklického guanosinmonofosfátu (cGMP). Intraceulární cGMP hraje důležitou roli v regulačních procesech, které ovlivňují vaskulární tonus, proliferaci, fibrózu a zánět.
Plicní hypertenze souvisí s endoteliální dysfunkcí, poruchou syntézy oxidu dusnatého a nedostatečnou stimulací dráhy NO-sGC-cGMP.
Riocigvát má dvojí mechanismus účinku. Zvyšuje citlivost guanylátcyklázy (sGC) vůči endogennímu oxidu dusnatému (NO) stabilizací vazby mezi oxidem dusnatým a guanylátcyklázou (NO-sGC).
Riocigvát také přímo stimuluje sGC nezávisle na NO.
Riocigvát obnovuje dráhu NO-sGC-cGMP a vede ke zvýšení tvorby cGMP. Farmakodynamické účinky
Riocigvát obnovuje dráhu NO-sGC-cGMP, což vede k významnému zlepšení plicní vaskulární hemodynamiky a zlepšení funkční zdatnosti.
Existuje přímý vztah mezi plazmatickou koncentrací riocigvátu a hemodynamickými parametry, jako je systémová a plicní vaskulární rezistence, systolický krevní tlak a srdeční výdej.
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost u dospělých pacientů s PAH
Byla provedena randomizovaná, dvojitě zaslepená, mezinárodní, placebem kontrolovaná studie fáze III (PATENT-1) u 443 dospělých pacientů s PAH (individuální titrace dávky riocigvátu až na dávku 2,5 mg 3krát denně: n=254, placebo: n=126, titrace dávky riocigvátu „omezená“ na dávku 1,5 mg (explorativní dávkovací rameno, bez provedení statistického testování; n=63)). Pacienti byli buď dosud neléčení (50 %) nebo dříve léčení ERA (43 %) nebo analogem prostacyklinu (inhalační (iloprost), perorální (beraprost) nebo podkožní (treprostinil); 7 %) a měli diagnózu idiopatické nebo dědičné PAH (63,4 %), PAH související s onemocněním pojivové tkáně (25,1 %) a s vrozenými srdečními vadami (7,9 %). Během prvních 8 týdnů byl riocigvát titrován každé 2 týdny podle systolického krevního tlaku pacienta a známek nebo příznaků hypotenze na optimální individuální dávku (rozmezí 0,5 mg až 2,5 mg 3krát denně), která pak byla udržována další 4 týdny. Primárním cílovým parametrem studie byla změna v šestiminutovém testu chůzí (6MWD) oproti výchozímu stavu hodnocená při poslední návštěvě (týden 12), vztažená k placebu.
Při poslední návštěvě činilo prodloužení v šestiminutovém testu chůzí (6MWD) u individuální titrace dávky (IDT) riocigvátu 36 m (95% IS: 20 m až 52 m; p < 0,0001) ve srovnání s placebem. U dosud neléčených pacientů (n=189) došlo k prodloužení o 38 m, a u dříve léčených pacientů (n=191) došlo k prodloužení o 36 m (ITT analýza, viz tabulka 4). Další explorativní analýza podskupiny odhalila
léčebný účinek s prodloužením o 26 m (95% IS: 5 m až 46 m) u pacientů předléčených ERA (n=167) a léčebný účinek s prodloužením o 101 m (95% IS: 27 m až 176 m) u pacientů předléčených analogy prostacyklinu (n=27).
Tabulka 4: Účinky riocigvátu ve studii PATENT-1 na šestiminutový test chůzí (6MWD) při poslední návštěvě
Celková populace pacientů
Riocigvát IDT (n=254)
Placebo (n=126)
Riocigvát CT (n=63)
Výchozí stav (m) [SD]
361[68]
368[75]
363[67]
Průměrná změna od výchozího stavu (m)[SD]
30[66]
-6[86]
31[79]
Rozdíl vztažený k placebu (m)95% IS, [p-hodnota]
3620 až 52 [< 0,0001]
Populace pacientů s funkční třídou III
Riocigvát IDT (n=140)
Placebo (n=58)
Riocigvát CT (n=39)
Výchozí stav (m) [SD]
338[70]
347[78]
351[68]
Průměrná změna od výchozího stavu (m)[SD]
31[64]
-27[98]
29[94]
Rozdíl vztažený k placebu (m)95% IS
5835 až 81
Populace pacientů s funkční třído II
Riocigvát IDT (n=108)
Placebo (n=60)
Riocigvát CT (n=19)
Výchozí stav (m) [SD]
392[51]
393[61]
378[64]
Průměrná změna od výchozího stavu (m)[SD]
29[69]
19[63]
43[50]
Rozdíl vztažený k placebu (m)95% IS
10-11 až 31
Populace dosud neléčených pacientů
Riocigvát IDT (n=123)
Placebo (n=66)
Riocigvát CT (n=32)
Výchozí stav (m) [SD]
370[66]
360[80]
347[72]
Průměrná změna od výchozího stavu (m) [SD]
32[74]
-6[88]
49[47]
Rozdíl vztažený k placebu (m)95% IS
3814 až 62
Předléčená populace pacientů
Riocigvát IDT (n=131)
Placebo (n=60)
Riocigvát CT (n=31)
Výchozí stav (m) [SD]
353[69]
376[68]
380[57]
Průměrná změna od výchozího stavu (m)[SD]
27[58]
-5[83]
12[100]
Rozdíl vztažený k placebu (m)95% IS
3615 až 56
Zlepšení funkční zdatnosti bylo doprovázeno konzistentním zlepšením více klinicky významných sekundárních cílových parametrů. Tato zjištění byla v souladu se zlepšeními v dalších hemodynamických parametrech (viz tabulka 5).
Tabulka 5: Účinky riocigvátu ve studii PATENT-1 na PVR a NT-proBNP při poslední návštěvě
PVR
Riocigvát IDT (n=232)
Placebo (n=107)
Riocigvát CT (n=58)
Výchozí stav (dyn·s·cm
-5
)
791
834,1
847,8
[SD]
[452,6]
[476,7]
[548,2]
Průměrná změna od PVR výchozího stavu (dyn·s·cm
-5
)[SD]
-223
-8,9
-167,8
[260,1]
[316,6]
[320,2]
Rozdíl vztažený k placebu
-225,7
(dyn·s·cm
-5
)
95% IS, [p-hodnota]
-281,4 až -170,1[< 0,0001]
NT-proBNP
Riocigvát IDT (n=228)
Placebo (n=106)
Riocigvát CT (n=54)
Výchozí stav (ng/l)
1 026,7
1 228,1
1189,7
[SD]
[1 799,2]
[1 774,9]
[1 404,7]
Průměrná změna od
-197,9
232,4
-471,5
výchozího stavu (ng/l) [SD]
[1 721,3]
[1 011,1]
[913,0]
Rozdíl vztažený k placebu
-431,8
(ng/l)
95% IS, [p-hodnota]
-781,5 až -82,1 [< 0,0001]
Změna funkční třídy dle WHO
Riocigvát IDT (n=254)
Placebo (n=125)
Riocigvát CT (n=63)
Zlepšená
53 (20,9 %)
18 (14,4 %)
15 (23,8 %)
Stabilní
192 (75,6 %)
89 (71,2 %)
43 (68,3 %)
Zhoršená
9 (3,6 %)
18 (14,4 %)
5 (7,9 %)
p-hodnota
0,0033
Pacienti léčení riocigvátem měli významné prodloužení doby do klinického zhoršení v porovnání s pacientyužívajícími placebo(p=0,0046; stratifikovaný log-rank test) (viz tabulka 6).
Tabulka 6: Účinky riocigvátu ve studii PATENT-1 na příhody klinického zhoršení
Příhody klinického zhoršení
Riocigvát IDT (n=254)
Placebo (n=126)
Riocigvát CT (n=63)
Pacienti s jakýmkoli klinickým zhoršením
3 (1,2 %)
8 (6,3 %)
2 (3,2 %)
Úmrtí
2 (0,8 %)
3 (2,4 %)
1 (1,6 %)
Hospitalizace v důsledku PH
1 (0,4 %)
4 (3,2 %)
0
Zkrácení šestiminutového testu chůzí (6MWD) v důsledku PH
1 (0,4 %)
2 (1,6 %)
1 (1,6 %)
Trvalé zhoršení funkční třídy vdůsledku PH
0
1 (0,8 %)
0
Začátek nové léčby PH
1 (0,4 %)
5 (4,0 %)
1 (1,6 %)
Pacienti léčení riocigvátem měli významné zlepšení skóre dušnosti na škále Borg CR 10 (průměrná změna skóre od výchozího stavu (SD): riocigvát -0,4 (2), placebo 0,1 (2); p = 0,0022).
Nežádoucí účinky vedoucí k ukončení účasti pacienta ve studii se vyskytly méně často v obou léčebných skupinách riocigvátu než ve skupině placeba (riocigvát IDT 1,0-2,5 mg, 3,1 %; riocigvát CT 1,6 %; placebo 7,1 %).
Dlouhodobá léčba PAH
Otevřená prodloužená studie (PATENT-2) zařadila 396 dospělých pacientů, kteří dokončili studii PATENT-1.
Ve studii PATENT-2 byla průměrná délka (SD) léčby v celkové skupině (nezahrnující expozici ve studii PATENT-1) 1375 (772) dní a medián trvání byl 1331 dní (rozmezí 1 až 3565 dní). Celkově byla expozice při léčbě přibližně 1 rok (nejméně 48 týdnů) u 90 % pacientů, 2 roky (nejméně 96 týdnů) u 85 % pacientů a 3 roky (nejméně 144 týdnů) u 70 % pacientů. Expozice při léčbě byla celkově 1491 osoboroků.
Bezpečnostní profil ve studii PATENT-2 byl podobný profilu pozorovanému v pivotních studiích. Po léčbě riocigvátem se průměrná hodnota 6MWD v celkové populaci zlepšila o 50 metrů ve 12 měsících (n= 347), o 46 metrů ve 24 měsících (n=311) a o 46 metrů ve 36 měsících (n=238) ve srovnání s výchozí hodnotou. Zlepšení v 6MWD přetrvávalo do konce studie.
Tabulka 6 ukazuje podíl pacientů* se změnami funkční třídy dle klasifikace WHO během léčby riocigvátem ve srovnání s výchozí hodnotou.
Tabulka 7: PATENT-2: změny funkční třídy dle klasifikace WHO
Změny funkční třídy dle klasifikace WHO (n (%) pacientů)
Trvání léčby ve studii PATENT-2
Zlepšeno
Stabilní
Zhoršeno
1 rok (n=358)
116 (32 %)
222 (62 %)
20 (6 %)
2 roky (n=321)
106 (33 %)
189 (59 %)
26 (8 %)
3 roky (n=257)
88 (34 %)
147 (57 %)
22 (9 %)
*Pacienti účastnící se studie až do doby schválení léku a jeho komerční dostupnosti ve svých zemích.
Pravděpodobnost přežití byla 97 % po 1 roce, 93 % po 2 letech a 88 % po 3 letech léčby riocigvátem.
Účinnost u pediatrických pacientů s PAH Studie PATENT-CHILD
Bezpečnost a snášenlivost riocigvátu užívaného po dobu 24 týdnů 3krát denně byla hodnocena
v otevřené nekontrolované studii u 24 pediatrických pacientů s PAH ve věku od 6 do 18 let (medián 9,5 roku). Zařazeni byli pouze pacienti, jimž byly podávány stabilní dávky ERA (n = 15; 62,5 %) nebo ERA + analog prostacyklinu (PCA) (n = 9; 37,5 %), a léčbu PAH podstupovali i nadále během studie. Hlavním explorativním cílovým parametrem účinnosti ve studii byla funkční zdatnost (6MWD).
Etiologie PAH byla následující: idiopatická PAH (n = 18; 75,0 %), perzistující vrozená PAH navzdory uzávěru zkratu (n = 4; 16,7 %), dědičná PAH (n = 1; 4,2 %) a plicní hypertenze související
s vývojovými abnormalitami (n = 1; 4,2 %). Zařazeny byly dvě odlišné věkové skupiny (≥ 6 až
< 12 let [n = 6] a > 12 až < 18 let [n = 18]).
Ve výchozím stavu spadala většina pacientů do funkční třídy II dle WHO (n = 18; 75 %), jeden pacient (4,2 %) do funkční třídy I dle WHO a pět pacientů (20,8 %) do funkční třídy III dle WHO. Průměrná hodnota 6MWD ve výchozím stavu byla 442,12 m.
Období léčby trvající 24 týdnů dokončilo 21 pacientů, 3 pacienti ze studie odstoupili v důsledku nežádoucích účinkůU pacientů s hodnoceními ve výchozím stavu a v týdnu 24 byly:
průměrná změna hodnoty 6MWD od výchozího stavu +23,01 m (SD 68,8) (n = 19)
funkční třída dle WHO zůstala ve srovnání s výchozím stavem stabilní (n = 21)
medián změny NT-proBNP byl -12,05 pg/ml (n = 14)
Dva pacienti byli hospitalizováni z důvodu pravostranného srdečního selhání.
Dlouhodobé údaje byly získány od 21 pacientů, kteří dokončili prvních 24 týdnů léčby ve studii PATENT-CHILD. Všem pacientům byl i nadále podáván riocigvát v kombinaci buď s ERA nebo ERA + PCA. Průměrná celková délka expozice léčbě riocigvátem byla 109,79 ± 80,38 týdne (maximálně 311,9 týdne); 37,5 % (n = 9) pacientů bylo léčeno alespoň 104 týdny a 8,3 % (n = 2) alespoň 208 týdnů.
Během období dlouhodobého prodloužení studie (long-term extension, LTE) se u léčených pacientů udrželo zlepšení nebo stabilizace hodnot 6MWD; od výchozího stavu (před zahájením léčby ve studii PATENT-CHILD) byly pozorovány průměrné změny +5,86 m v 6. měsíci, -3,43 m ve 12. měsíci,
+28,98 m v 18. měsíci a -11,80 m ve 24. měsíci.
Mezi výchozím stavem a 24. měsícem zůstala většina pacientů stabilní, pokud jde o funkční třídu II dle WHO. Klinické zhoršení bylo pozorováno celkem u 8 (33,3 %) pacientů, včetně hlavního období. Hospitalizace z důvodu pravostranného srdečního selhání byla hlášena u 5 (20,8 %) pacientů.
V průběhu období sledování nedošlo k žádným úmrtím.
Pacienti s plicní hypertenzí asociovanou s idiopatickými intersticiálními pneumoniemi (PH-IIP)
Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie fáze II (RISE-IIP), která hodnotí účinnost a bezpečnost riocigvátu u dospělých pacientů se symptomatickou plicní hypertenzí asociovanou s idiopatickými intersticiálními pneumoniemi (PH-IIP), byla předčasně ukončena z důvodu zvýšeného rizika mortality a závažných nežádoucích účinků u pacientů, kteří byli léčeni riocigvátem, a z důvodu nedostatečné účinnosti. Více pacientů dostávajících riocigvát zemřelo (11 % vs 4 %) a mělo závažné nežádoucí účinky (37 % vs 23 %) během hlavní fáze studie. V dlouhodobém prodloužení studie zemřelo více pacientů, kteří byli převedeni z placebo skupiny na riocigvát (21 %), než těch, kteří pokračovali ve skupině dostávající riocigvát (3 %).
Riocigvát je proto kontraindikovan u pacientů s plicní hypertenzí asociovanou s idiopatickými intersticiálními pneumoniemi (viz bod
4.3
).
⚠️ Upozornění
Studie s riocigvátem byly provedeny především u forem plicní arteriální hypertenze souvisejících s idiopatickou nebo vrozenou PAH a PAH související s onemocněním pojivové tkáně. Použití riocigvátu u jiných forem PAH, které nebyly hodnoceny, se nedoporučuje (viz bod
5.1
).
Plicní venookluzivní nemoc
Plicní vazodilatační látky mohou významně zhoršit kardiovaskulární stav u pacientů s plicní venookluzivní nemocí (PVOD). Proto se podávání riocigvátu takovým pacientům nedoporučuje. V případě, že se objeví známky plicního edému, má se zvážit možnost související PVOD a léčba riocigvátem má být ukončena.
Krvácení z dýchacího traktu
U pacientů s plicní hypertenzí je zvýšená pravděpodobnost krvácení z dýchacího traktu, zvláště u pacientů, kteří dostávají antikoagulační léčbu. Doporučuje se pečlivé monitorování pacientů užívajících antikoagulancia podle standardní lékařské praxe.
Při léčbě riocigvátem může být riziko závažného a fatálního krvácení z dýchacího traktu zvýšené, zvláště při výskytu rizikových faktorů, jako jsou nedávné epizody závažné hemoptýzy, včetně případů léčených bronchiální arteriální embolizací. Podávání riocigvátu je třeba se vyvarovat u pacientů
s anamnézou závažné hemoptýzy nebo u pacientů, kteří podstoupili bronchiální arteriální embolizaci. V případě krvácení z dýchacího traktu má předepisující lékař pravidelně vyhodnocovat poměr přínosu a rizika pokračování v léčbě.
Závažné krvácení se vyskytlo u 2,4 % (12/490) pacientů užívajících riocigvát v porovnání s 0/214 pacienty užívajícími placebo. Závažná hemoptýza, včetně jedné fatální příhody, se vyskytla u 1 % (5/490) pacientů užívajících riocigvát ve srovnání s 0/214 pacienty užívajícími placebo. Závažné hemoragické příhody zahrnovaly také 2 pacientky s vaginálním krvácením, 2 pacienty s krvácením
v místě katetru a po 1 pacientovi se subdurálním hematomem, hematemezí a nitrobřišním krvácením. Hypotenze
Riocigvát má vazodilatační účinky, které mohou vést ke snížení krevního tlaku. Předtím, než je riocigvát předepsán, mají lékaři pečlivě zvážit, zda mohou být pacienti s určitými základními onemocněními nežádoucím způsobem ovlivněni vazodilatačními účinky (např. pacienti na antihypertenzívní léčbě nebo s klidovou hypotenzí, hypovolémií, závažnou obstrukcí výtokového traktu levé komory nebo autonomní dysfunkcí).
Riocigvát nesmí být používán u pacientů se systolickým krevním tlakem nižším než 95 mmHg (viz bod
4.3
).
Porucha funkce ledvin
Údaje u dospělých pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) jsou omezené a u dialyzovaných pacientů nejsou dostupné žádné údaje, proto se riocigvát u těchto pacientů
nedoporučuje. Pacienti s lehkou a středně těžkou poruchou funkce ledvin byli zařazeni do pivotních studií. U těchto pacientů byla zvýšená expozice riocigvátu (viz bod
5.2
). U těchto pacientů je zvýšené riziko hypotenze a během individuální titrace dávky je třeba zvláštní opatrnost.
Porucha funkce jater
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (třída C podle Childa a Pugha) nejsou k dispozici žádné zkušenosti; riocigvát je u těchto pacientů kontraindikován (viz bod
4.3
). Farmakokinetické údaje ukazují, že vyšší expozice riocigvátu byla pozorována u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater (třída B podle Childa a Pugha) (viz bod
5.2
). Zvláštní opatrnost je třeba v průběhu individuální titrace dávky.
Nejsou k dispozici žádné klinické zkušenosti s riocigvátem u pacientů se zvýšenými hladinami jaterních aminotransferáz (>3násobek horní hranice normálních hodnot (ULN)) nebo se zvýšenou hladinou konjugovaného bilirubinu (>2násobek ULN) před zahájením léčby riocigvátem; riocigvát se u těchto pacientů nedoporučuje.
Těhotenství/antikoncepce
Přípravek Adempas je v těhotenství kontraindikován (viz bod
4.3
). Proto pacientky, u kterých je riziko otěhotnění, musí používat účinnou antikoncepční metodu. Doporučuje se každý měsíc provést těhotenský test.
Kuřáci
Plazmatické koncentrace riocigvátu u kuřáků jsou v porovnání s nekuřáky snížené. Úprava dávky může být nezbytná u pacientů, kteří začnou nebo přestanou kouřit během léčby riocigvátem (viz body
4.2
a
5.2
).
Pomocné lítky se známým účinkem
Adempas obsahuje natrium-benzoát
Granule pro perorální suspenzi obsahují 1,8 mg natrium-benzoátu (E 211) v jednom ml perorální suspenze.
Adempas obsahuje sodík
Granule pro perorální suspenzi obsahují 0,5 mg sodíku v jednom ml perorální suspenze. Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jednom ml perorální suspenze, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
👨⚕️
Ověřeno lékařským redaktorem
Dr. Ozarchuk, PharmD · April 2026
1 / 2
Source: РЛС РФ · rlsnet.ru
Reference images only. Packaging and labels vary by country and batch. Always consult the leaflet supplied with your product.